Dnes končí jakási první etapa mého žití v Gironě. Včera mě opustil první spolubydlící Kaan a během dneška ukončí svůj pobyt v Argenterii i druhý Turek Özgür.
Argenteria - budova v úplném centru života města. Univerzitě patří dva byty ze čtyř. V každém je studovna, kuchyně, obývák, koupelna a dvě ložnice se dvěmi postelemi. Většina univerzitních nájemníků tu nechce zůstat kvůli nepřítomnosti internetu a sdíleným pokojům. Ale já tu zůstanu určitě až do konce.
Pro člověka, který byl vždy zvyklý na péči své maminky bylo tohle hození do vody samostatného žití celkem efektní. Společný život s těmito dvěmi "individiu" byl skuteným zážitkem. Pro slušně vychovaného středoevropana bylo celkem překvapení přijít večer domů a vypínat plyn/vodu/světla po celodenním provozu (nekecám). Slovo recyklace jim nic neříká (ehm... to je ale společné pro všechny středomořské obyvatele) a na perfektní čistotu také nehledí. A když to říkám já, tak to už je co říct. Ale nechápejte mě špatně - nestěžuji si, jenom žijí prostě jinak.
V sobotu mi jako spolubydlící přijde jedna slečna (národnost nejsem schopný odhalit) a o dva dny později dorazí Michael z Rakouska. To už mi bude něco bližšího.
V horním bytě se sestava změnila: ze dvou Chorvatek, Turkyně a dvou Francouzů (bydlelo tam provizorně 5 lidí) na dvě Chorvatky a jednu Rakušanku.
