Předvečer odjezdu...

No máme to nakonec s Honzou podobně velký...

Je můj poslední večer v České republice, Makoto Nagano jako jeden z mála prošel prvním úsekem v Ninja faktoru. Jakpak asi dopadne v dalších kolech? Jo a všechna má zavazadla už jsou zabalena... cítím lehké napětí.

Původně jsem měl v plánu vypsat  pro rozveselení seznam věcí, které jsem slíbil sebe doučit/naučit. Ale seznamů už je tu za první dny až příliš. Krátká verze: jsem se naučil velké prd o vaření, o praní a podobných každodenních kratochvílích, které budu ve Španělsku vykonávat. I což, příležitost mě naučí.

Tohle mi nedá. Když vidím, čím nás budou obšťastňovat naše televize ve svém podzimním schématu, jsem rád že mizím v dál. Protože i když těm reality show naše rodina neholduje (rozumněj nezapíná tu blbou bednu v osm) tak jim nikdo, zdůrazňuji nikdo, neuteče.

Telefon napěchovaný muzikou, dvě knížky (no dobře, jednou z nich je Farma zvířat, která má asi 20 stránek), jedno číslo Reflexu a notebook bude nabit. To by bylo, abych těch 23 hodin v autobuse nějak nepřežil.

Snad jsem i trochu natěšen, protože už jsem doma moc dlouho. Tak doufám, že Girona bude stát za to a nebudu zklamán.